Dreams come true aka Skype Night...

16. listopadu 2014 v 1:46 | Luss
Hi guys,
i když už je to poměrně dlouho, co se to stalo, rozhodla jsem se sem napsat o mém hovoru s Raegem na Skype.

Ani už nevím, co bylo za den.. jen vím, že jsem ten den měla náladu pod psa a viděla, že Raego zase pořádá Skype Night, bylo to vlastně poprvé, co jsem tam zkusila napsat své skype jméno, ale nijak jsem nedoufala, že by mi zavolal... A když už uběhly asi další dvě hodiny a pořád nikdo nevolal, říkala jsem si, že už určitě volá s někým jiným, už jsem to chtěla vypínat, když mi najednou někdo začal volat... Já se na to podívala a byla jsem totálně v šoku, málem jsem to nezvedla!:D
Nakonec jsem to přece jen zmáčkla a objevil se tam on, Raego s úsměvem na tváři... V tu chvíli jsem nevěděla, vůbec co říkat, co dělat... Prostě jsem se jen smála se slzama v očích... Bylo to tolik pocitů, tolik emocí najednou, že to snad ani nejde popsat.
A on na mě mluvil a já se jen držela za pusu a on se smál a řekl, že si to musí vyfotit :D



Pak se mě ptal odkud jsem, kolik mi je a tak... bylo to zvláštní (:D) pořád jsem byla tak nějak mimo... Pak jsem měla možnost se ho zeptat na nějaké 3 otázky.. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla na co se zeptat... Byla jsem prostě jako vygumovaná, všechno, co jsem si připravovala, že mu chci říct kdyby náhodou zavolal bylo pryč... a tak jsem se prostě zeptala na první věc co mě napadla... Kdy vyjde nějaký nový song... A on mi pustil písničku, kterou ještě nevydal... :3 a bylo to úžasné, ten pocit, že slyšíte něco, co ještě neslyšel nikdo jiný... Že jste svým způsobem první.. Byla tak krásná... Pak jsme se ještě chvíli bavili a pak už šel, akorát se mě zeptal jestli si mě může přidat do přátel... Kdo by odmítl že?!:D

A tak se z jednoho pitomého dne, stal snad nejšťastnější den v mém životě... Snad až do dalšího rána se mi klepaly ruce, byla jsem tak šťastná, tak vděčná, že si vybral zrovna mě... V tu chvíli jsem si připadala výjimečná... On je prostě úžasný... Bylo toho tolik, že se to vážně nedá napsat...
Ale jedné malé obyčejné holce se splnil sen, teda aspoň jeho část... A to je něco, za co mu budu vděčná do konce života.
Luss.
 

Edit..1

13. listopadu 2014 v 23:06 | Luss
Jak tak koukám, je to už více než rok, co se tady nic nestalo a přesto tady ještě někdo chodí... Upřímně?
Divím se!

Tenhle článek má být jen o tom, abych vás informovala, že jsem na blog nezapomněla...Jen jsem neměla chuť se tomu moc věnovat nebo jsem byla na druhém blogu...
Zkusím to tady rozjet znova:)...
See ya, Luss.

Sen jménem Raego...

26. června 2013 v 12:45 | Luss
Text, co si teď přečtete, možná nebude dávat smysl, bude na přeskáčku, ale zcela vyjádří to, co bych mu jednoho dne chtěla říct...
A doufám, že se to k Raegovi jednoho dne dostane...;)

Můj vzor, můj smysl života.. Když už vážně něco nezvládám vzpomenu si na: Věř, běž a dokážeš. A tak i přes to všechno bojuju..
Osobně si nemyslím, že jsem doposud měla snadný život, ale to asi nikdo z nás... Každý máme své problémy a já děkuju právě jemu za to, že jsem je překonala...

Nevím přesně kdy to bylo, ale tenkrát jsem se nudila a neměla zrovna tu nejlepší náladu.. Projížděla jsem Youtube a objevila jsem Ty a Já.. Poslechla jsem si to a totálně mě to uchvátilo. Začala jsem hledat další. Ty texty jakoby mi mluvily z duše a právě tenkrát jsem se začala zajímat, kdo to vlastně Raego je.
Postupem času, čím víc jsem o něm zjišťovala, měla jsem ho stále více ráda.. A uvědomila jsem si, že je to velice silný člověk, který si toho mnohé prožil.. Ale hlavně jsem si uvědomila, že tohle je člověk s opravdu velkým srdcem!! Je to vlastně docela zajímavé, že člověk, který vás ani nezná vám tolik dokáže změnit život...

Jednu dobu jsem si myslela, že už mě vážně nemůže nic dostat ještě více ke dnu než jsem a stalo se... Tenkrát jsem to začala řešit sebepoškozováním a pak najednou.. Řekla jsem si, že tohle není ten správný způsob, že tohle nikam nevede... Vzpomněla jsem si na něj... Na to čím prošel on...
A pak přišlo ve škole téma na anglický projekt: měli jsme napsat o nějaké slavné osobě a na závěr napsat, proč jsme si vybrali zrovna jeho... Volba byla jasná: Raego.
Tenkrát jsem tam napsala, že jsem si ho vybrala proto, že si myslím, že toho dělá opravdu hodně pro fanoušky a že proto je mým vzorem... Protože je to člověk se srdcem na správném místě... Že on se díky slávě nezměnil, že podle mě zůstal pořád stejný...

Při jeho písních brečím, směju se, přemýšlím... A není den, kdy bych si neposlechla aspoň jednu... Když je noc s já si dám sluchátka do uší, mísí se ve mně tolik pocitů.. Při ničem jiném mi takhle není... A já vlastně nevím čím to je.. Ale připadá mi, jakobychom si díky jeho písním byli blízcí.. I když se vlastně vůbec neznáme a možná ani nikdy nepoznáme...

Můj sen.. Sen jménem Raego...
Vlastně je to prosté.. Mým snem je potkat ho, vidět ho naživo, obejmout ho... A říct mu tohle všechno do očí.. Poděkovat mu.. Poděkovat za to, co všechno pro mě udělal.. Pro nás fanoušky... Poděkovat za to, že mi změnil život... A říct mu, jak moc si toho vážím, jak moc si ho cením jako člověka, že je mým vzorem a když je nejhůř.. Tak že právě ON je důvodem k úsměvu...
Možná, že tohle už slyšel hodněkrát, ale to mi je jedno.. Chtěla bych, aby se mi tenhle sen opravdu jednoho dne splnil...

Protože to právě RAEGOVI vděčím za to, kým jsem...
Věř, běž a dokážeš;) Luss.
 


24.6.2013

24. června 2013 v 11:47 | Luss |  Deníček aneb Věř, běž a dokážeš
Čaute:) dlouho jsem tady nebyla.. jo holt jsem se věnovala spíše druhému blogu.. a to jen když jsem měla čas, což opravdu často nebylo...
Škola, škola, škola.. známky... Jo nakonec jsem to ze šesti trojek a jedné 4 vytáhla na dvě 3 :D som dobrá.. ten gympl je fakt těžkej.. ale vážně už mi z té školy hrabe...
Když už jsem se neučila, tak jsem se stejně jen věnovala hudbě.. nějak jsem neměla, co tady psát a ani chuť...
Radši jsem sedla ke klávesám.. zkoušela vymýšlet různé mini skladbičky, z kterých si stejně už nic nepamatuju.. nebo jsem si jen tak pro radost zpívala... Jo můj sen.. Hudba! Pódium, klavír/kytara, já.. moje songy... jenže to je to, o čem můžu jen snít... neumím zpívat, na klavír taky žádný odborník nejsem.. kytara ještě míň.. ale tak snažím se že.. ;)
Vím, že tyhle kecy stejně nikdo číst nebude.. nikoho to ani nezajímá, ale kam jinam se vypsat...
Obyčejná, ničím zajímavá holka, která má jeden velký sen.. žít hudbou... a pak tu je ještě jedna věc, o které sním..
Kéž bych se tak s ním někdy setkala, mohla mu za všechno poděkovat.. Vlastně to on mi změnil život.. ON a pak ještě těch pět bláznů s názvem 1D...
Teď mi hraje Nahoru.. už mám za sebou Ty a Já, Nejsem to já, Kalhotky, Jediný co mám... Ještě spoustu toho teprve pojede a pak zase znova, pořád dokola.. Down a Psychopata jsem slyšela dneska už asi 20x a stejně mě to pořád baví.. everyday:)

A zase vzpomínám... vzpomínky jsou někdy pěkné svině.. Slzy se zase tlačí ven... ale tak co už.. asi už to tak bude pořád.. nebo možná ne, ale kdo ví... Občas si říkám, proč nemůžu být šťastná?! Ano, mám úplnou rodinu, přátele, kteří podrží.. a jsem za to moc vděčná.. někteří by řekli, že to jim ke štěstí stačí... ale co z toho?
Můj děděček, osoba, s kterou jsem si tak nějak zvláštně blízka... je na to špatně, hodně špatně.. a jen těžko říct, jak dlouho ještě vydrží... Babička? To samé...
CO z toho? že svého otce vidím pomalu možná 1 do měsíce.. co z toho, když moje mamka pořád jen křičí.. co z toho mám?!
Nic.. akorát tak slzy.. jo neříkám, že nejsou i fajn chvíle.. jsou ale je jich pořád míň...
Aspoň ty prázdniny by mohli vyjít...

Dostat se tak přes toho kluka, proč mě to u něj pořád tak drží? Ty vzpomínky?! A když už si myslím, že to mám pod kontrolou.. on mě zase něčím překvapí a jsem zase na začátku... Jo, řekla jsem si, že je prostě čas jít dál... a pak najednou se objeví to celé s J... Teď je úplně jedno, o kom mluvím.. prostě kluk který bude mít 20.. mi nikdy city opětovat nebude.. takže tady v tomhle směru se dojebávám ještě víc...
Na kluky prostě štěstí nemám... ale k čemu kluka? Stejně to je akorát trápení a mnoho nocí, kdy nespíš a jen brečíš...

Celé tohle moc nedává smysl, ale mísí se teď ve mně tolik pocitů.. nějak jsem to vypsat potřebovala.. stejně to nikdo číst nebude;)
A když mi je nejhůř.. řeknu si: Věř, běž a dokážeš... to je můj záchytný bod.. ;)
Luss.

Střípky z FB.. again

24. června 2013 v 10:57 | Luss
Selhat. Neuspět. Provařit. Posrat. Zkazit. Zklamat. Nedat to. Vyhořet. Dojebat.

Máme na to hodně slov

Co znamená pro tebe slovo selhat ?
To když propadneš z matiky ?
Když zklameš mámu ?
Když příjdeš domu natřískanej všim možnym jenom abys přežil den ?
Když ti láska tvýho života dá otočený záda a k tomu bezedný kelímek na slzy ?

Máme na to hodně slov. Ale přece to vystihuje jenom jedno. Strach. Jediný o to tu celou dobu jde je strach. Strach o budoucnost. Znáte tu povídku o člověku, co se bál vykročit z domu, aby se mu něco nestalo a tak umřel doma hlady ? Ruku na srdce. Nejhorší pocit je pokazit něco na čem vám záleží. Já to znám. Ten pocit, kdy jdete ulicí a máte paranoidní dojem, že teď po nečem, co se vám nepovedlo nestojíte nikomu ani za dobrej výraz v obličeji a tak ty nepříjemný ksichty co vídáte vám příjdou zasloužený. Strach, že se naplní všechny ty pseudoproroctví co nám od dětství cpali do hlavy, aby nás motivovali. Třeba jako" jednou budeš zametat, pokud se nebudeš učit." Člověk je podvědomě vnímá. Ale součástí života je umět prohrávat. Jeden z největších počítačových hráčů, kdysi řekl, že necheatuje, protože čas od času mu to, že dostane na prdel připomene, že vlastně ještě je kam se posouvat. Jak těžký je jít za holkou a oslovit jí a přitom nebejt vyhrocenej při představě jak by bylo trapný, kdyby nás ignorovala. Něco pokazit znamená si uvědomovat, že můžeme dělat věci líp. Každej neúspěch je v podstatě signál, že TY MŮŽEŠ BEJT JEŠTĚ LEPŠÍ. Nikdo se nerodí perfektní. To je v jistém měřítku celkem nádherná zpráva. Častokrát totiž žijeme zaslepeni touhou se přeměřovat s obecným standartem a snažíme se přiblížit tomu, co je ve společnosti považované za nejvíce přijatelné a nejméně osvojené. Tudíž chceme, aby nás lidé měli rádi a my byli vyjímeční. Každej se rád chlubí a každej je rád příjemným středem pozornosti a tím, kdo vybočuje. Ukázkou toho jsou modní styly, které se snaží fakovat mainstream za jeho podbízivost, ale za dva měsíce tak vypadá každej. Ano, nikdy neexistuje ta správná cesta. Existuje pouze správný úsmysl. Nejde mít všechno pod palcem. Člověk není stroj. Jeho krása spočívá v omylech. Neúspěch nás v podstatě vede na cestu pochopení, že každý člověk je originál. Každý člověk má právo dělat chyby. Jsou to chyby, přešlapy nebo provary, které jsou tu právě od toho, abychom naučili chápat všechno zlé jako záblesk toho, že to všechno se stalo právě pro to, abychom v budoucnosti mohli mít úsměv na tváři co nejdéle. Nikdo nemá radost z toho, když něco podělá. Kromě závistivejch zahořklejch lidí, který jsou v životě stejnak jenom kulisou, takže zjištění , že si mnou ruce nad tím, že jste na dně je pro ně kyslíkem pro jejich existenci, cože je tak smutný fakt, že je mi jich vždycky spíše líto a tak se držím, abych jim neposlal help SMS. Ale všichni mají radost z toho, když se věcem postaví čelem a zvládnou je. Ženy milují muže, co umění konat. Muži milují přímé a nebojácné ženy. Protože právě pro to tu neúspěch je. Aby se mu člověk stavil čelem a s otevřenou náručí ho měnil na úspěch. A tak jednoho dne strach už hrál v našich životech jenom malou roli. Lépe řečeno....komparz

Žij svůj sen. Věř, běž a dokážeš !

Bulím jak želva.. a ani nevím proč.. achjoo.. proč mě tohle vždycky tak dostane?! Luss.

Střípky z facebooku po 4....

3. března 2013 v 15:27 | Luss |  Novinky
Možná váš už tímhle nudím, ale já to sem prostě musím dát!:D

Někdy osud pošle věci pryč, aby mohl přivolat ty lepší. Ty pravé.
Přesně tenhle status mi včera pozvedl náladu, projížděla jsem facebook a měla jsem strašně moc starostí a uviděla jsem tohle...

Víte , když něco opravdu chcete zvládnete to. On si každý myslí,že když chcete dělat hudbu tak musíte mít bohatého a vlivného tatínka nebo musí ukázat prsa. Ono to tak z většiny bejvá, až na vyjímky. Je to málo známý fakt, ale téměř všechny songy jsem napsal a vyrobil na neregistrovaném programu na počítači za deset tisíc v malinkatém pokoji, kde mi nešlo topení. Neuměl jsem noty, tak jsem to skládal za sebou hodiny, aby mě to ladilo. Tak vzniklo i Ty a Já. Ale to jsem ještě bydlel na Velké Ohradě - a jedinej, kdo si myslel, že mám talent byl můj spolubydlící Jonáš. Oba jsme neměli ani floka - já měl plat 10 tisíc a on studoval. Byl Neměl jsem studio tak jsme dali vrátnýmu z rádia cigarety a zalhali mu, že jdeme nahrávat zprávy. 10 hodin jsme natáčeli a druhej den se báli, že nás vyhodí. Neměli jsme ale co ztratit. Den předtím jsem si napsal text, v ten den jsem zavolal Christině Christina Delaney - holce, která tu vždycky byla, když byla potřeba. Ona nebyla profi zpěvačka, já nebyl profi skladatel. Amatéři. Když jsme to natočili všude nám řekli, že je to nuzácký, že to nemá šanci. I v rádiu. Ale moje dravost nedopustila, aby nás děti z paneláku někdo zastavil. Najal jsem si kameramana za 1500,- a tenkrát mi on stejně zapálenej udělal za 3 hodiny skvělý obrázky. Jak někdo jako já mohl věřit, že klip za 1500,- se songem z domácího počítače může mít 5 milionů views? Hrál jsem vabank. Přišel jsem domů a stříhal jsem to 7 dní a po sedmi dnech to bylo venku........ a pokračování už znáte.... víte co jste pro mě udělali a víte....kde jsme dnes :) Díky za to
Věř, běž a dokážeš.

A přesně díky tomuhle jsem se rozhodla jít za svým snem...:)

Každá princezna musí potkat dva až tři podkoní nehodný jejího statusu, aby věděla - kdo je ten pravý král a byla připravena ocenit jeho kvality stejně jako on její. Kdyby se totiž princezny rodily v růžové zahradě, vždycky by chtěly za zeď, protože by měli pocit, že tam jsou květiny hezčí. Proto se ale rodí před zdí, aby měl ten vyvolený možnost je přes trny protáhnout až k těm nejlepším květům. Není potřeba tedy litovat setkání s někým, kdo vás nebyl hoden. Udělal vám tu nejlepší službu :)

A když začnu přemýšlet o nedávném rozchodu s klukem, kterého jsem vážně milovala... Vzpomenu si na tohle a musím se usmát..

I love my fans. That is the only award i want. Fans. Fuck the celebrity game. I aint one. I do not want to be appreciated for being someone's son or having a dickhead manager walkin over dead bodies. Fuck fame. I like music. No, I love it.

And I love Raego...<3
Luss.


Nejbližší koncerty..

3. března 2013 v 15:14 | Luss |  Novinky
Tak tady máte seznam, kde teď v nejbližší době můžete Raega vidět:
08.03.2013 -Music club Excalibur (Velké Meziříčí)
15.03.2013 -Disco 596 (Kyjov)
22.03.2013 -DC Kahan (Most)
23.03.2013 -DC Insomnia (Břeclav)
29.03.2013 -MC Prdel (Havlíčkův Brod)
Luss.;)

2.3.2012/ 19:57

2. března 2013 v 20:05 | Luss |  Deníček aneb Věř, běž a dokážeš
Ahojky:) lidičky, já ho dneska viděla!!!! ANO, viděla jsem Raega!!!! <3
Prostě jsme s rodičema šli do Karolíny (Ostrava), protože jsme měli rodinou oslavu a museli jsme ještě koupit kytku atd. No a tak jsem s mamkou stála před obchodem a čekali jsme na taťku... Nebavilo mě tam stát a držet všechny věci a tak jsem se začala rozhlížet dookola. A podívala jsem se na eskalátory a on zrovna jel nahoru, stála jsem tam a civěla, protože se mi nechtělo věřit, že je to vážně on! A pak se na mě taky podíval a já jsem civěla ještě víc... Je to pro mě splněný sen, no zároveň je mi líto, že jsem tam musela jen stát a držet věci, které jsme nakoupili a být tam s rodičema, že jsem se nemohla rozběhnout za ním a poprosit ho o fotku, podpis nebo cokoli, že jsem s ním nemohla promluvit a říct mu to, po čem toužím už dlouho... No každopádně, dneska jsem viděla Raega naživo!! A doufám, že to nebylo naposled a že všechno to, co mu chci říct, se jednoho dne stane a já budu mít tu možnost...:))
Viděla jsem ho kolem půl třetí odpoledne, no doteď jsem se z toho nevzpamatovala a to jsem byla takový kus od něj.. :D prostě áááááááááááááááááááááááááááááááááá...:DDD viděla jsem svůj vzor, člověka, díky ktermu jsem se naučila spoustu věcí, hlavně věřit...;)) Věř, běž a dokážeš...
Luss.

Facebook 3

27. února 2013 v 19:01 | Luss |  Novinky
*le tak projíždím facebook a na jedné stránce vyskočí toto:

Tak se tak dívám, dívám a co nevidím.. RAEGO!!:D
Luss.

Nic není tak, jak se zdá...1

27. února 2013 v 11:43 | Luss |  Stories



Do třídy vešla stará ženská, která vypadala jako čarodějnice, na nose měla brýle. Všichni utichli a postavili se.
"Dobrý den studenti, posaďte se." řekla přísným hlasem a zadívala se na mě. Začínala jsem se bát.
"Tak, otevřete si knihy na straně 56 a začneme."všichni udělali, co řekla a nikdo nevydal ani hlásku.
Horlivě začala vysvětlovat učivo a přitom něco čmárala na tabuli, samé: x, y, a, b, c, d.. Prostě jen samé písmenka, kde jsou čísla sakra?
"Tak, kdo nám to přijde vypočítat?" začala se rozhlížet. "Á, vy, pojďte k tabuli." ukázala na mě.
Zvedla jsem se a neochotně šla, absolutně jsem netušila, co s tím příkladem dělat. A tak jsem se tam prostě postavila a stála mlčky, bez tohož abych napsala byť jen čárku.
"No, tak, bude to?" zeptala se mě nevrle ta baba.
Sklopila jsem hlavu, opravdu jsem se styděla. První den a hned si to takhle zkazím.
"Aha, takže slečna neví?"
Pokroutila jsem hlavou na znamení "ne".
"Tohle by zvládli děti na základní škole, takže jak to, že nevíte?" začala zvyšovat hlas. Byla jsem zticha.
"No, tak co budeme počítat jako první?"
Zase ticho.
"Slečno, vy máte IQ tykve, toto je úplně jednoduchý příklad!" vytrhla mi křídu z ruky a začala psát na tabuli další písmenka.
"No, běžte si sednout a za domácí úkol vypočítáte stranu 57 a 58." podívala se směrem ke mně.
Celá třída vyprskla smíchy. Nevydržela jsem to, s brekem jsem vyběhla ven ze třídy na nejbližší záchody, kde jsem se zamkla v kabince. Svezla jsem podél dveří na zem a začala vzlykat. Proč se to musí stát vždycky mě?
Do konce hodiny zbývalo dvacet minut. Někdo otevřel dveře a vstoupil.
"Zoey?" někdo zaklepal na dveře kabinky. Neodpovídala jsem.
"Já..učitelka chtěla, ať se jdu podívat, jestli jsi v pohodě. Jsem tvoje spolužačka, otevři prosím."
Setřela jsem si slzy a povolila zástrčku, pootevřela jsem dvířka a vstala ze země.
"Já jsem Wendy."řekla a vyhledala můj pohled v zrcadle.
"Hele, jsi v pohodě?"
"Jo." usmála jsem se na ni a opláchla si obličej vodou.
"Nebylo to hezký, ale kašli na ně, jsou to samí idioti."
"To neřeš, jsem už vážně v pohodě. Půjdeme?" ukázala jsem na dveře. A tak jsme teda šly, chodbou jsme se loudaly a než jsme otevřely dveře do třídy, zhluboka jsem se nadechla.
Vešly jsme a všechny pohledy směřovaly na mě, překvapivě. Wendy si šla sednout na konec třídy, já jsem se pomalým krokem přesunula zpět do své lavice, tedy k Austinovi. Byla jsem asi v půlce cesty, jeden z těch pitomých fotbalistů mi nastavil nohu a já zakopla a spadla. Třídou se opět rozezněl smích. Zvedla jsem se a s hlavou sklopenou pokračovala na místo…
Zbytek dne probíhal celkem v pohodě, až na pár poznámek na mou osobu. Přišel oběd, vešla jsem do jídelny, vzala si tácek s obědem a hledala nějaký volný stůl. Wendy na mě začala zběsile mávat a já ji byla vděčná, že první den nemusím obědvat sama. Sedla jsem si a usmála se na ni.
"Zoey, tohle jsou: Jim, Claire a Nick, jsou ze třeťáku. Lidi, tohle je Zoey, náš nový přírůstek." ukázala na ně postupně, tihle lidi se mnou do třídy nechodili.
"Ahoj." usmáli se na mě.
"Ahojte." usměv jsem jim oplatila.
"Wen, tak co ten idiot, Oliver. Už ti dal pokoj?" zeptal se jí Jim.
"Ne, ale tak co s tím nadělám." mykla rameny. "Oliver je ten, co ti podkopnul nohy." řekla mi pro ujasnění, asi pochopila z mého pohledu, že nemám potuchy, o koho jde. A tak jsme se začali prostě bavit a já měla pocit, že se známe strašně dlouho, smáli jsme se a já byla zase po všem tom utrpení šťastná, opravdu šťastná…
  • Vím, že to stejně nikdo nečte, ale dělám aspoň to co mě baví... Věř, běž a dokážeš...;) A já věřím, že jednoho dne mě za tohle někdo ocení... Luss.

Kam dál